Nejstarší dějiny Egypta
Přestože si získaly celosvětový věhlas zejména egyptské starověké památky, historie osídlení území sahá ještě mnohem hlouběji do minulosti. K vůbec nejstarším nálezům patří kamenné pěstní klíny, které se podařilo nalézt v úrodném údolí Nilu a oblasti prehistorické Núbie. Pochází ze starého paleolitu (zhruba 700 000 až 250 000 př. n. l.) a zanechal je zde předchůdce moderního člověka Homo erectus.
Archeologické výzkumy dokládají, že oblast dnešního Egypta byla lidmi využívána i v následujících etapách pravěku, mimo jiné se zde usadili první zemědělci mladší doby kamenné. V souvislosti s pěstováním plodin se osídlení koncentrovalo hlavně do nejúrodnějších oblastí, proto byla například Západní poušť z důvodu stále suššího podnebí lidmi později opuštěna.
Po stopách faraonů: Egypt ve starověku
Předdynastická doba (asi 5300 až 3000 př. n. l.)
Předdynastická doba se nesla ve znamení usedlého způsobu života, novinkou se stalo zpracování mědi. V nilské deltě se usadili lidé kultury Maadí, okolí jezera Fajjúm (dnes již neexistujícího) bylo spojeno se stejnojmennou Fajjúmskou kultura a rozvíjela se také Badárská kultura, ze které se pravděpodobně vyvinula Nakádská kultura.
Archaická doba (asi 3000 až 2700 př. n. l.)
Již v této době začali lidé používat písmo. Dokonce byl zaveden jednotný kalendář, který měl 365 dní. Rovněž došlo ke sjednocení původních městských států.
Stará říše (asi 2700 až 2160 př. n. l)
Právě z tohoto období pochází vůbec nejstarší pyramida v Egyptě. Byla stupňovitá a nechal si ji vystavět faraon Džoser. Do doby Staré říše jsou datovány i slavné pyramidy v Gíze.
Faraoni byli v tomto období považováni za syny slunečního boha Rea, jejich moc byla prakticky neomezená. Metropolí se stalo město Memphis.
První přechodné období (asi 2160 až 2055 př. n. l.)
Rostl význam města Théby a došlo k rozpadu centrální moci. S prvním přechodným obdobím je spojený především panovník Pepi II.
Střední říše (asi 2055 až 1650 př. n. l.)
K počátkům Střední říše se váže celkový rozvoj, je to také období výstavby některých význačných památek. Mnohé z nich jsou spojovány se jménem faraona Mentuhotepa II. Hlavním bohem se stal Amon, který postupně zastínil význam původního slunečního boha Rea.
Druhé přechodné období (asi 1650 až 1550 př. n. l.)
Egypt se znovu rozdělil na více částí, navíc musel čelit útokům asijských Hyksósů. Až okolo 1550 př. n. l. je Ahmos I. vyhání pryč.
Nová říše (asi 1550 až 1069 př. n. l.)
V období Nové říše zažila země značný rozmach, území Egypta bylo tehdy vůbec nejrozsáhlejší. Z této doby pochází věhlasné Údolí králů. K nejznámějším panovníkům této epochy patří královna Hatšepsovet, faraon Achnaton, Tutanchamon a Ramesse II.
Třetí přechodné období (asi 1069 až 664 př. n. l.)
Třetí přechodné období se neslo ve znamení oslabení země a jejího rozdělení na více částí. Opakovaně docházelo také k útokům libyjských kmenů a v neposlední řadě i k bojům o moc, zejména pak mezi kněžími.
Pozdní doba (715 až 332 př. n. l.)
Egypt byl ovládnutý Persií. Později se sice na krátký čas osamostatnil, ale posléze byl opětovně podmaněný, aby nakonec připadl k říši Alexandra Makedonského.
Ptolemaiovská doba (332 př. n. l. až 30 n. l.)
Metropolí země se stala Alexandrie, kde vzniká i slavná Alexandrijská knihovna. Postupně se začal projevovat vliv Římské říše. Tomu se snažila zabránit Kleopatra VII., mimo jiné sňatkem s Marcem Antoniem. Jeho nevlastní syn Oktavián však přesto Egypt připojil k Římské říši, Kleopatra s Antoniem spáchali sebevraždu.
Římská doba (30 až 395 n. l.)
Egypt byl stále pod nadvládou Římanů. Právě toto období je spjato s počátky koptské církve.
Byzantská doba (395 až 642 n. l.)
Po rozdělení Římské říše v roce 395 n. l. připadl Egypt Byzantské říši. V zemi se šířilo křesťanství a ke konci období rovněž islám, nakonec se Egypt dostal pod arabskou nadvládu.
Středověká a novověká historie Egypta
Na počátku středověkého období byl Egypt stále pod arabskou nadvládou, proto docházelo rovněž k masivnímu šíření islámu a rozvoji jeho kultury včetně výstavby mešit.
Postupně v zemi vládla dynastie Umajjovců (661 až 750 n. l.) a Abbásovců (750 až 1250 n. l.). V roce 1250 převzali moc vojenští otroci mamlúci, kteří založili vlastní dynastii a Egypt si drželi až do roku 1517. Tehdy byla země dobyta tureckým sultánem Selimem I. a připojena k jeho říši, ačkoliv fakticky byl Egypt stále pod správou mamlúků.
Postupně však docházelo ke konfliktům mezi mamlúky a tureckými janičáři (příslušníky pěchotní jednotky armády). Této situace chytře využil Napoleon Bonaparte, který dorazil do země roku 1798. Francouzská flotila byla ale téhož roku potopena Brity v čele s admirálem Nelsonem.
S přítomností Francouzů v Egyptě se pojí i obnovený zájem o starověkou egyptskou kulturu a její památky. V roce 1882 získala zemi do svého područí Velká Británie.
Egypt v novodobé historii
Britským protektorátem se stal Egypt oficiálně v roce 1914. A ačkoliv vyhlásila země za doby vlády Fuada I. v roce 1922 nezávislé Egyptské království, zůstala stále pod britskou nadvládou.
Bouřlivé období druhé světové války zasáhlo i území Egypta. Bylo okupováno nacisty, v roce 1942 se je podařilo porazit v bitvě u města El Alamein.
Po svržení krále byla roce 1953 vyhlášena Egyptská arabská republika. Přesto bylo i pozdější období neklidné a ve znamení konfliktů s Izraelem, Velkou Británií a Francií. Situace se uklidnila až v roce 1979.
Rozmezí let 2010 až 2012 se neslo ve znamení arabského jara. Tímto termínem je označována vlna demonstrací, nepokojů a povstání v arabských zemích.
Prvním demokraticky zvoleným prezidentem se stal v roce 2012 Muhammad Mursí, avšak ten byl již o pouhý rok později sesazen armádním pučem (a později v roce 2015 odsouzen k trestu smrti). Po svržení prezidenta docházelo také k masivnímu zatýkání odpůrců režimu.